ÚVOD
70–200mm objektivy jsou klasika. Užitečné na portréty, nebo jako základní objektivy na sport či zvířata… málokdo nenajde pro 70–200 vůbec žádné využití. Moderní verze bývají opticky špičkové a disponují stabilizací či výbornými antireflexními vrstvami… a také bývají velmi drahé, aspoň ty se světelností F2.8 v celém rozsahu (obvykle výrobci nabízí i F4 variantu). Posuďte sami: nejnovější verze „Éčkového“ 70–200mm Nikkoru stojí lehce nad 80 tisíc, starší něco pod sedmdesát nová. Canon 70–200 IS L II je trochu levnější, za šedesát tři tisíc to ale pořád není vyloženě láce.
Na testovacím těle EOS 1Ds III
Zde tedy nastupují „neznačkoví“ výrobci (všimněte si prosím uvozovek), jako Sigma nebo Tamron, kteří nabízejí levnější alternativy, které ovšem obvykle někde ztrácí – ať už jde o rychlost ostření, stabilizaci či odolnost konstrukce. Testovaný Tamron 70–200 G2 ovšem slibuje rychlé ostření, 5EV stabilizaci či utěsnění proti vodě a prachu za cenu lehce přes čtyřicet tisíc korun. Navíc podobně jako nejnovější Nikkor E nabízí nikonistům elektronické ovládání clony. Zní to až moc dobře? Čtěte dál…
KONSTRUKCE
V ruce je cítit, že je Tamron objektiv z poctivých materiálů. Bajonet je samozřejmě kovový, stejně jako velká část konstrukce těla. Přední člen se neotáčí, celý objektiv se při zoomování ani ostření neprodlužuje (obojí je interní).
Nechybí okénko zaostřené vzdálenosti, hyperfokální škálu či IR značky bychom zde však nenašli. Prstence zoomu i ostření mají příjemný odpor i hladký chod. Ten ostřící umožňuje manuální korekci i při zapnutém AF. Protáčí se kolem dokola, ale má mírné „dorazy“ na nejkratší i nejdelší zaostřovací vzdálenosti. Ergonomicky mi nesedl zoomovací prstenec až na konci objektivu, dal bych ho blíže k tělu. Druhou nevýhodou daného řešení je, že pokud nasadíte obráceně sluneční clonu (kvůli transportu), nemůžete zoomovací prstenec vůbec používat. Sluneční clona je také asi nejlaciněji působící součást balení. Je z poměrně tenkého pružného plastu, uvnitř vroubkovaná. Nasazuje se bajonetovým uchycením. Osobně bych ji asi brzy zničil:-)
Naopak chválím stativovou patku z hořčíkové slitiny (viz foto výše), která je otočná kolem dokola objektivu a lze ji sundat (v určité poloze) přetažením přes bajonet objektivu (ten tedy musí být mimo fotoaparát). Líbí se mi na ní, že je přímo kompatibilní se systémem Arca-Swiss. Samozřejmě má klasický závit pro destičku dle libosti.
Důležité je, že objektiv disponuje utěsněním proti vodě a prachu, včetně gumového těsnícího kroužku na bajonetu. Jak je na tom odolnost ve skutečnosti, jsem nezkoušel. Kvalita konstrukce a těsnění ale naznačuje, že nějaký ten deštíček či prach cest objektivu vadit nebude. Pokud by se nějaký nepořádek dostal třeba na přední čočku, tak vězte, že má ochranné fluoridové vrstvy a jde tak snadno čistit.
Přepínače na těle najdeme následující: omezovač ostřící vzdálenosti (0.9m-∞/3m-∞), přepínač AF/MF, stabilizace (VC) ON/OFF, režim stabilizace )1-normální, 2-sport, panning, 3-priorita stabilizace snímku na úkor hledáčku). Dají se přepnout poměrně snadno omylem, tak je dobré je čas od času při focení zkontrolovat.
Optická konstrukce
Velkou změnou oproti předchůdci je podpora telekonvertorů 1.4× a 2×. Ty úměrně prodlouží ohnisko za cenu snížení světelnosti (1.4× nebo 2×). Můžete tak z Tamronu mít až 140–400mm F5.6 fullframe objektiv.
OFICIÁLNÍ MTF KŘIVKY
 |
 |
ROZSAH ZOOMU
Stejná scéna ze stejného místa na obě krajní ohniska (možnost rozkliku až do plného rozlišení):
 |
 |
KRESBA – FULLFRAME
Srovnání kresby na krajních ohniscích při rozlišení 21MPx (RAW v ACR). Foceno na stativu s dálkovou spouští a předsklopením zrcátka:
 |
 |
| 70mm | 200mm |
Na clonu F2.8 je vidět náznak měkkosti (200mm), ale kresba je naprosto použitelná i na tuto clonu. Mírné přiclonění znamená, že je kresba na 21MPx takřka dokonalá. Až při cloně F16 můžeme pozorovat vliv difrakce, ale i maximální clona F22 jde bez výhrad použít. Na F2.8 náznak vinětace a barevných vad, dále již ne.
KRESBA – APS-C
Protože z výřezů výše je patrné, že 21MPx model 1Ds III není pro testovaný objektiv žádná výzva, rozhodl jsem se zkusit Tamron 70–200/2.8 G2 na APS-C těle se stejným rozlišením (20MPx), ale s 1.5 x lineárně menším senzorem – pixelová hustota odpovídá cca 50MPx fullframe senzoru. Nasazeno přes „chytrý adaptér“ na těle Sony A3000 – jiné srovnatelné APS-C tělo jsem neměl po ruce, ale Sony si přes elektronický adaptér s Tamronem plně povídá (RAW v C1, foceno na stativu s dálkovou spouští a elektronickou první lamelou):
 |
 |
| 70mm | 200mm |
Situace je podobná, ani zde není kresba při plné díře vůbec zlá, naopak. Po zaclonění je to už jen lepší (kontrast, detaily), u menšího čipu je samozřejmě dříve problémem difrakce, pozorovat ji můžeme už od F11, viditelnější je při F16, při F22 už kazí ostrost fotky. Vinětace není skoro patrná ani na F2.8. Jak je vidět, ani se současnými 20–24MPx APS-C fotoaparáty nemusíte mít o optický výkon Tamronu strach, plně stačí.
VINĚTACE
Na srovnáních kresby jsme si mohli všimnout mírné vinětace při F2.8 na fullframe senzoru – pro srovníní ještě celá fotografie šedé plochy (70 a 200mm, clony 2.8 a 4):
 |
 |
 |
 |
Vinětace je nejsilnější při kombinaci 200mm a F2.8, přiclonění o 1EV ji zredukuje tak, že si jí při běžných scénách nevšimnete, další clonění eliminuje vinětaci zcela.
CHROMATICKÉ ABERACE
Jsou vidět hlavně (ale nejen) při otevřené cloně a jsou spíše mírné. V editoru nebyl problém je eliminovat.
(Zde na Sony A7)
ZKRESLENÍ
Existuje, ale je velmi mírné. Na 70mm ohnisku jde o mírný „soudek“, na 200mm naopak o mírnou „podušku“ (obojí na snímcích v praxi téměř neznatelné).
Zde zdůrazněno snímáním z podhledu.
BOKEH
Bokeh je obecně příjemný. Směrem k okrajům snímku se „šišatí“, má mírnou tendenci k „vířivosti“. Nenajdeme zde obávané „cibulové kroužky“ (objektiv nemá asférické členy). Hodnotit boheh objektivně není dobře možné, takže přijměte místo toho několik snímků, na kterých ho budete moci posoudit sami:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
ODLESKY (FLARE)
Odlesky jsou v normě. Antireflexní vrstvy eBand a BBAR fungují spolehlivě, pokud slunce nesvítí přímo do objektivu, pak může vzniknout závoj nebo odlesky:
 |
 |
OSTŘENÍ
O zaostřování se stará ultrasonický tichý motor (USD) podporovaný nově dvěma mikroprocesory a novými AF algoritmy. Pocitově mi přišla rychlost naprosto dostatečná, včetně kontinuálního ostření. Problém jsem zaznamenal v protisvětle, kdy objektiv (přesněji AF modul fotoaparátu) odmítal zaostřit skrze světelný závoj na čočce. Přiclonění půlky čočky rukou to vyřešilo.
Občas jsem narazil na určitou nekonzistentnost, kdy byly snímky ve stejném světle jednou zaostřeny zcela správně a jindy mírně rozostřeny. Zde to kladu za vinu spíš fotoaparátu, respektive uživateli (např. zapnutý režim rozšířeného bodu AF či špatně nastavená citlivost sledování pro danou situaci). Pokud by byly problémy s back- nebo front-focusem systematické, lze objektiv „vyladit“ pomocí dokovací stanice Tamron TAP-01. Stojí necelých patnáct stovek a umí víc věcí, než jen korekci odchylky ostření, ladit můžete téměř všechny funkce objektivu.
STABILIZACE
Níže ukázka na 200mm časem 1/6s, což by mělo přibližně odpovídat inzerovaným 5EV. Vlevo série čtyř snímků se zapnutou stabilizací (režim 1), vpravo série čtyř snímků s vypnutou stabilizací. Oboje z ruky přes hledáček, 100% výřezy:
Výkon je to velmi dobrý, ale aspoň pro mě těch slíbených 5EV tedy úplně neplatí. Ano, i na o pět kroků delší čas vznikne místo pokažené fotky jakž takž použitelná, ale nikoliv zcela ostrá. Vymýšlí si výrobce? Při pročítání oficiálních materiálů Tamron jsem narazil na poznámku, že změřených 5EV je v režimu „3“. Aha!
Tento režim nestabilizuje hledáček, ale všechen výkon směřuje na stabilizaci při samotné expozici. Tak vyzkoušíme ještě ten:
Výsledek podobný. Takže hlásím, že já z objektivu těch 5EV nevydojím, nicméně výsledek je i tak slušný. Pro rozumné časy (tedy ne 1/6s na 200mm) je stabilizace dosti účinná.
VIDEO
je objektiv vhodný i pro videozáznam? Mám za to, že ano. Hodí se jeho poměrně tichý chod ostření (na ukázce níže ostřeno ručně), objektiv při přeostřování příliš „nedýchá“ (nemění ohnisko) a zdá se, že je téměř parfokální, tedy při změně ohniska přibližně drží zaostřenou vzdálenost (co to přesně znamená a proč pouze „téměř“ se dočtete třeba v tomto zajímavém článku na lensrentals.com). Omluvte nezajímavý námět typu „pohled z okna“. Točeno na Sony Alpha A7 s elektronickým adaptérem:
ZÁVĚR
Co se mi líbilo |
Co se mi líbilo méně |
| Všestranný, světelný telezoom s plnou výbavou | Na F2.8 není „dokonalý“, občas vidět mírné barevné aberace |
| Velmi ostrá kresba po zaclonění | Občasné odlesky či ztráta kontrastu v protisvětle |
| Bezproblémově použitelná kresba na F2.8 | Mírná vinětace při F2.8 (většinou moc neruší) |
| Kvalitní konstrukce | Sluneční clona je z obyčejného plastu, nepůsobí odolně |
| Utěsnění včetně kroužku na bajonetu | S obráceně nasazenou clonou nejde objektiv používat |
| Fluorinové vrstvy proti nečistotám | Prstenec zoomu umístěn neprakticky (subjektivní) |
| Rychlý AF | Přepínače jdou snadno přepnout omylem |
| Stativová patka, plně otočná | Chybí bajonety Sony A a Pentax K |
| Patka přímo kompatibilní s Arca-Swiss systémem | Není to drobek |
| Kompatibilita s telekonvertory (1.4× a 2×) | Je dražší, než předchůdce |
| Stabilizace funguje dobře a má 3 režimy | Nikon: ověřte si kompatibilitu s elektronickou clonou |
| Elektronické ovládání clony i pro Nikon | |
| Výhodná cena oproti „značkovým“ objektivům |
Jak je z tabulky patrné, kladů je více, než záporů, Tamron 70–200 je vydařený objektiv za rozumnou cenu. Pokud bych měl nyní kupovat novou 70–200 na zrcadlovku, asi bych k němu inklinoval. Jsou objektivy jako třeba nový Nikkor 70–200 E lepší? Předpokládám, že ano – neměl jsem sice zrovna tyto dva společně vedle sebe, ale rozdíly v konstrukci, rychlosti ostření či kresbě na F2.8 by mě osobně stejně nejspíš nepřesvědčily dát za objektiv takřka dvojnásobek, protože dvakrát lepší Nikkor prostě nebude. Kresebně si není ani u Tamronu vůbec na co stěžovat a odolnost konstrukce, zejména utěsnění, jsem z pochopitelných důvodů nezkoušel „nadoraz“. Jiný potenciální zákazník to třeba zase uvidí z jiného pohledu.
Tak jako tak se mi nová sedmdesátdvoustovka od Tamronu fakt líbila. Škoda, že si jí neužijí třeba majitelé Sony a99 II nebo Pentax K-1, ale tak už to chodí – nejlépe se stále ještě prodávají Canony a Nikony, takže Tamron tomu nabídku přizpůsobil. Jste-li majitelem zrcadlovky jedné z těchto značek, ať už FF nebo APS-C, vězte, že Tamron 70–200mm F2.8 G2 má naše plné doporučení.
Rozdíly oproti starší verzi: nová optická konstrukce, výkonnější stabilizace, nový design těla, podpora telekonvertorů, rychlejší AF díky novým algoritmům a dvěma mikroprocesorům, možnost ostřit na kratší vzdálenost.
GALERIE SNÍMKŮ V PLNÉM ROZLIŠENÍ
(Pro expoziční informace najeďte myší nebo klikněte, možný druhý rozklik do plného rozlišení)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |